Loupak.cz - Vtipy

Bohatá dáma se po krátké aférce loučí s bezdomovcem a její poslední slova, když mu dává košem, jsou tato: „Nezlob se, ale nemohu své city investovat do takového pochybného individua, jako jsi ty...”
„No dobře,” vyčítá jí skleslý pobuda, „ale do pochybných podniků své peníze investovat můžeš, viď?!”

Na policejní stanici přivedou v noci dvě podezřelá individua s plnými igelitkami cigaret a hned s nimi zahájí výslech.
„Takže, kde bydlíte?” ptá se policista prvního chlápka.
„Já? Nikde.”
„No a vy?” obrátí se muž zákona na druhého.
„Já taky nikde - my jsme sousedi!”

Dva bezdomovci se ráno probudí a jeden při pohledu na druhého zaraženě poznamená: „Ten vyhozený zelný salát jsme včera asi neměli jíst!”
Druhý se koukne do kusu skla opodál, zamyšleně se vrátí k společnému nocležišti, rozhlédne se a potom se rozesměje: „V tom kontejneru byla zelená barva!”

Bezdomovec máchá na pracovním úřadě čokoládou a vzteká se: „Jak to, že mi nevěříte, že jsem student?! Vždyť vám přece ukazuju studentskou pečeť!”

Na úřadu práce: „Jméno?”
„Radim Pařízek.”
„Adresa?”
„Bezdomovec.”
„Číslo domu?”

„Já nikdy žádné auto neměl,” vypráví kamarádům z ulice starý bezdomovec, „tak se těším, že mě aspoň do té márnice odvezou.”

Bouchá žebrák na dveře a ptá se: „Neměla byste kousek dortu pro člověka, co už dva dny nejedl?”
„Nestačil by kus chleba?”
„Nestačil, já mám dnes narozeniny!”

Chlubí se dva bezdomovci kolegům z ulice: „Včera jsme byli na svatbě a pořádně jsme se nadlábli!”
„Nekecejte, chlapi. Jak jste to dokázali?”
„No jednoduše. Ženichovi jsme řekli, že jsme příbuzní ze strany nevěsty, nevěstě, že jsme ze strany ženicha - a než si toho někdo všimnul, už jsme byli přecpaní!”

Ptá se bezdomovec bezdomovce: „To je ti tak strašná zima, že se takhle klepeš?”
„Ne,” na to druhý houmlesák, „to je zemětřesení!”

„Já žasnu, jsem celý uchvácený, nemám slov!” vykřikuje bezdomovec Kája, kterému málem přimrzly prsty k nalezeným novinám.
„Ty ses snad zbláznil, ale nedělej si iluze, že by tě vzali do blázince a dostal ses tak do teplíčka,” uklidňuje ho kolega Bořek.
„Ale já jen žasnu, jaké ceny a vyznamenání po celém světě sbírá náš milovaný exprezident Havel. Jednu za druhou. Neboť humanita u nás vzkvétá, je krásnější, jasnější, kouzelnější, a, a, a, nemáš náhodou sirky?”
„Na co?”
„Abychom ty noviny mohli spálit a trochu jsme se ohřáli.”